Člověk jako tvor společenský

Dneska mi nikdo nelezte na oči, a hlavně na mě proboha nemluvte. ......................................................................................... Večer vyrážíme na párty, budou tam všichni.    

Dneska mi nikdo nelezte na oči, a hlavně na mě proboha nemluvte. Já si tu budu v koutku s knihou v klíně předstírat, že svět kolem neexistuje.

Večer vyrážíme na párty, budou tam všichni. Nahoď vyzývavé šatičky a dáme pár drinků. Píše mi kamarádka a já už si představuji protancovanou noc plnou smíchu a zábavy.

Upřímně si myslím, že každý v sobě máme introverta i extroverta. Jde jen o to, který z těchto dvou je zrovna u žezla a jak silná je jeho vláda. Proto můžeme být jeden večer hvězdou večírku a protančit troje střevíce a den na to se zabalit do teplé deky a rozečíst už posté Harryho Pottera.

Když u mě zrovna převažuje na misce vah extroverze nad uzavřeností mám kolem sebe ráda lidi. Lidi, co mě inspirují a motivují nebo takové, se kterými je prostě a obyčejně kopec srandy. V takové dny miluji povídání a naslouchání druhým. Chci se vymluvit ze svých trápení, ale také se podělit o svoje radosti. Protože jak se říká, sdílená radost je radostí dvojnásobnou, trojnásobnou, desetinásobnou. Podle toho, komu všemu ji nacpeme, že.

Velkou pravdou také zůstává, že člověk potřebuje doteky. Můžete kroutit hlavou, že teď pěkně lžu a vy nic takového nepotřebujete a nevyhledáváte. Garantuji vám, že k tomu dospějete. Umíte si představit o kolik procent zvedne náladu pouhý úsměv, který vám někdo věnuje? Co pak teprve držení se za ruce nebo pevné láskyplné objetí.

Pak ale nějaká skrytá síla záhadně přepne tlačítko v hlavě a rázem je celý extrovert ve mně zatlačen do kouta a nahrazen touhou po samotě, tichu, klidu a míru. I v existenci tohoto období však najdete mnoho výhod.

Čas začnete věnovat především samy sobě, utřídíte myšlenky. Vysníte si budoucí cíle a cesty k nim vedoucí. Třeba v tomto období získáte nové dovednosti, protože budete chtít na něčem novém samy v tichosti pracovat. Tohle je ten čas, kdy jsme na sto procent samy sebou. Nepřetvařujeme se, abychom se někomu zalíbili či zavděčili. Jasně, měli bychom být samy sebou všude a pořád, bez výjimky. Ale řekněte mi, kdo to dokáže? Občas prostě něco před druhými cenzurujeme a nechceme být viděni zranitelní.

Rozpor je čas od času v každém z nás. Někdy máme chuť mít na sobě princeznovské šaty, střevíčky a jít tu nádheru hrdě předvést do společnosti. Jiný den strávíme ve vytahaných teplácích, tričku ušpiněného od zubní pasty a s mastnými vlasy s nosem přilepeným ke knize. Říkejme tomu třeba životní balanc.